dojmy z multiplayeru
Ačkoliv počasí téměř nikomu nevonělo a nálada byla na bodu mrazu, my jsme si vesele vykračovali na vzrušující multiplayer jízdu Medal of Honor, kteroužto pořádalo komunitní jádro společnosti Electronic Arts, tedy primární distributor hry u nás i v zahraničí. Na účast hojná sešlost se konala v herně Battlezone v Praze a my jsme na této akci nesměli chybět. Chcete vědět, jak se nám hra líbila? Nebo stačí říct, že si Call of Duty ani neprdne?
Ba né, takhle
striktní a stručný být nelze. Alespoň v případě Medal of Honoru ne.
Měl jsem totiž i problém se po cca dvou a půl hodinovém testováni hry
odtrhnout od stolu a „kupodivu“ jsem nebyl sám. Hra si totiž doslova
získala všechny pozvané fanoušky a novináře, takže nebyl problém
slýchat na každém kroku, jak je Medal of Honor špičková akce.
Bez zbytečných řečí
jsme se téměř okamžitě pustili do testování multiplayeru. Hra nám
nabídla jak je již známo možnost hrát za spojenecké vojáky nebo za
kontroverzní Taliban. Obě frakce se dále rozvíjeli na vždy jinak
specializované jednotky (Rifleman, Special Ops a Sniper), s odlišným
vzhledem a nastavením zbraní, což berem jako jedno z prvních významných
plus. V nabídce se perfektně orientovalo a všechny možnosti byly zobrazeny
na jedné stránce, ne jako například v Call of Duty 4: Modern Warfare
v nepřehledných menu nabídkách, jež se rozvětvovali do nekonečna
(tlumiče, optiky, blablabla..).
Po úspěšném
nastavení zbraně a „správné“ selekci jednotek jsme se střemhlav pustili
do hraní. Electronic Arts si pro nás připravili celkem čtyři mapy (Kunar
Base, Garmzir Town, Kandahar Marketplace a Shahikot Mountains), které jsme
mohli vyzkoušet ve čtyřech různých módech. Nejprve jsme se oddali
klasickému Team Assault módu (resp. Team Deathmatch), což bylo na úplně
první dojem ze hry skvělým tahem. Po osahání hry a pár zjištěních, že
restartovaný Medal of Honor má vlastně dalších tucty jiných možností
jsme se s nadšením vrhli na následující mapu, na niž jsme mohli
vyzkoušet další pro nás dosud nevídané módy.
Objective Raid aneb
defenziva dvou vyznačených objektů na mapě. Zatímco jeden tým brání,
druhý se snaží tyto body dobýt. Akce je omezena časem, přičemž když
obsadíte oné objekty do 5 minut, mění se role obou týmu (Defenziva –
ofenziva). Jednou se dokonce „mému“ týmu podařilo prohrát za cirka
30 vteřin (rekord?). Třetím módem je Sector Control, ve kterém musíte se
svým týmem obsadit tři oblasti různě rozmístěné na mapě. Ačkoliv se
zdá být Sector Control téměř totožný s předchozím Objektive Raid, zde
záleží na době obsazení dané oblasti. Tudíž na konci kola se vyhodnotí,
kdo okupoval oblasti déle a z toho plyne i celkový vítěz. Načež když se
narušitel z protějšího týmu objeví ve vaší oblasti, zachvátí vaše
sluchátka sirény, jež vás upozorní na potenciálního škůdce ve vašem
sektoru. Pozitivní vychytávka.
Posledním dostupným
režimem byl Combat Mission, který se všem nejvíce osvědčil na
pravděpodobně nejlepší mapě Shahikot Mountains. Podstata je vlastně
stejná jako u předchozích dvou módů. Bráníte nebo utočíte na pět
cílů na mapě, když však daný bod neubráníte, přesouvá se děj hry na
druhý konec mapy, kde rovněž musíte bránit vyznačené objekty. Solidní
jízda.
Nesmím však opomenout
samotnou grafiku hry a celkovou hratelnost, tedy píli pánů vývojářů.
Grafická stránka hry mě potěšila prakticky ve všech směrech, a to samé
si troufám říct i o hratelnosti. Vše bylo na svém místě, přehledné a
účelně uspořádané. Nutno však pochválit také ovládání a možnosti
při střelbě, což byl v prvních okamžicích hraní nejspíš jeden
z hlavních aspektů, díky němuž si mě nový Medal of Honor bezkompromisně
získal a nemám důvod se netěšit na plnohodnotnou porci hry (až
15.října? áááá).
Pomyslnou třešničkou
na dortu byla celková koordinace akce ze strany pracovníků Electronic Arts.
Ani na minutku se od novinářů neodtrhli, svolně poskytovali rozhovory nebo
zodpovídali kladené dotazy všech nadšenců. Víc takovýchto akcí
Václav Valenta