dojmy z multiplayeru

Ačkoliv počasí téměř nikomu nevonělo a nálada byla na bodu mrazu, my jsme si vesele vykračovali na vzrušující multiplayer jízdu Medal of Honor, kteroužto pořádalo komunitní jádro společnosti Electronic Arts, tedy primární distributor hry u nás i v zahraničí. Na účast hojná sešlost se konala v herně Battlezone v Praze a my jsme na této akci nesměli chybět. Chcete vědět, jak se nám hra líbila? Nebo stačí říct, že si Call of Duty ani neprdne?

Ba né, takhle striktní a stručný být nelze. Alespoň v případě Medal of Honoru ne. Měl jsem totiž i problém se po cca dvou a půl hodinovém testováni hry odtrhnout od stolu a „kupodivu“ jsem nebyl sám. Hra si totiž doslova získala všechny pozvané fanoušky a novináře, takže nebyl problém slýchat na každém kroku, jak je Medal of Honor špičková akce.




Bez zbytečných řečí jsme se téměř okamžitě pustili do testování multiplayeru. Hra nám nabídla jak je již známo možnost hrát za spojenecké vojáky nebo za kontroverzní Taliban. Obě frakce se dále rozvíjeli na vždy jinak specializované jednotky (Rifleman, Special Ops a Sniper), s odlišným vzhledem a nastavením zbraní, což berem jako jedno z prvních významných plus. V nabídce se perfektně orientovalo a všechny možnosti byly zobrazeny na jedné stránce, ne jako například v Call of Duty 4: Modern Warfare v nepřehledných menu nabídkách, jež se rozvětvovali do nekonečna (tlumiče, optiky, blablabla..).

Po úspěšném nastavení zbraně a „správné“ selekci jednotek jsme se střemhlav pustili do hraní. Electronic Arts si pro nás připravili celkem čtyři mapy (Kunar Base, Garmzir Town, Kandahar Marketplace a Shahikot Mountains), které jsme mohli vyzkoušet ve čtyřech různých módech. Nejprve jsme se oddali klasickému Team Assault módu (resp. Team Deathmatch), což bylo na úplně první dojem ze hry skvělým tahem. Po osahání hry a pár zjištěních, že restartovaný Medal of Honor má vlastně dalších tucty jiných možností jsme se s nadšením vrhli na následující mapu, na niž jsme mohli vyzkoušet další pro nás dosud nevídané módy.



Objective Raid aneb defenziva dvou vyznačených objektů na mapě. Zatímco jeden tým brání, druhý se snaží tyto body dobýt. Akce je omezena časem, přičemž když obsadíte oné objekty do 5 minut, mění se role obou týmu (Defenziva – ofenziva). Jednou se dokonce „mému“ týmu podařilo prohrát za cirka 30 vteřin (rekord?). Třetím módem je Sector Control, ve kterém musíte se svým týmem obsadit tři oblasti různě rozmístěné na mapě. Ačkoliv se zdá být Sector Control téměř totožný s předchozím Objektive Raid, zde záleží na době obsazení dané oblasti. Tudíž na konci kola se vyhodnotí, kdo okupoval oblasti déle a z toho plyne i celkový vítěz. Načež když se narušitel z protějšího týmu objeví ve vaší oblasti, zachvátí vaše sluchátka sirény, jež vás upozorní na potenciálního škůdce ve vašem sektoru. Pozitivní vychytávka.

Posledním dostupným režimem byl Combat Mission, který se všem nejvíce osvědčil na pravděpodobně nejlepší mapě Shahikot Mountains. Podstata je vlastně stejná jako u předchozích dvou módů. Bráníte nebo utočíte na pět cílů na mapě, když však daný bod neubráníte, přesouvá se děj hry na druhý konec mapy, kde rovněž musíte bránit vyznačené objekty. Solidní jízda.



Nesmím však opomenout samotnou grafiku hry a celkovou hratelnost, tedy píli pánů vývojářů. Grafická stránka hry mě potěšila prakticky ve všech směrech, a to samé si troufám říct i o hratelnosti. Vše bylo na svém místě, přehledné a účelně uspořádané. Nutno však pochválit také ovládání a možnosti při střelbě, což byl v prvních okamžicích hraní nejspíš jeden z hlavních aspektů, díky němuž si mě nový Medal of Honor bezkompromisně získal a nemám důvod se netěšit na plnohodnotnou porci hry (až 15.října? áááá).

Pomyslnou třešničkou na dortu byla celková koordinace akce ze strany pracovníků Electronic Arts. Ani na minutku se od novinářů neodtrhli, svolně poskytovali rozhovory nebo zodpovídali kladené dotazy všech nadšenců. Víc takovýchto akcí 

Václav Valenta